Korejci dělají nejraději byznys s Korejci, říká ředitelka Česko-korejské společnosti Jana Hajzlerová

„Díky řadě faktorů, jakými jsou poloha naší země ve středu EU, stabilita, dobrá infrastruktura, vzdělaná a spolehlivá pracovní síla, ale i historická zkušenost, je Česká republika vnímána jako brána korejských firem do Evropy,“ dodává Hajzlerová.

Jak je vnímána Česká republika respektive čeští podnikatelé v Koreji?

Česká republika je v Koreji vnímána velmi pozitivně. Úhlů pohledu je samozřejmě celá řada, hlavní jsou ale dva: turistický zájem o naši zemi a ekonomická spolupráce. Oba dva faktory jsou poměrně úzce svázány. Česká republika, zejména pak Praha a Český Krumlov, je velmi oblíbenou destinací korejských turistů. Praha je pro Korejce synonymem romantiky, mají rádi její atmosféru, architekturu, umění. Podobné je to i u Českého Krumlova. V Praze vidíme korejské turisty denně, jejich počet každým rokem roste (loni jich naši zemi navštívilo přes 200.000).

Byli bychom ale samozřejmě rádi, pokud by se zájem korejských turistů rozšířil i o další regiony. Máme ideální podmínky pro upoutání pozornosti např. aktivních turistů. Výborná golfová hřiště a krásná příroda, zejména hory, to jsou věci, které Korejci mají rádi, a měli bychom se s tím naučit pracovat. Česká republika je ale obecně u Korejců známější a populárnější než je tomu naopak.

Druhý akcent česko-korejských vztahů je obchodní a hospodářská spolupráce. Díky řadě faktorů, jakými jsou poloha naší země ve středu EU, stabilita, dobrá infrastruktura, vzdělaná a spolehlivá pracovní síla, ale i historická zkušenost, je Česká republika vnímána jako brána korejských firem do Evropy. V České republice tak působí skrze české pobočky několik desítek korejských firem. Jde o výrobní závody, které jsou pro českou stranu samozřejmě zajímavé s ohledem na proinvestované miliardy (celkově až 100 mld. Kč) a související vznik pracovních míst (korejské firmy jich u nás vytvořily na 12.000), ale i prodejní a servisní organizace, zejména v oblasti automobilového průmyslu a elektroniky.

Jaké příležitosti mají čeští podnikatelé v Koreji?

Co se týká českých obchodních aktivit v Koreji, díky svébytnosti tamějšího trhu a zejména množství překážek při vstupu na něj nejsou zatím početné. Zájem českých podnikatelů o Koreu jako takovou ale v posledních letech rapidně vzrůstá. Potenciál českých výrobků oslovit 50 milionů korejských zákazníků, navíc známých pro svoje snadné přijímání nových konzumních trendů, je veliký, stejně tak jako je slibná vidina proniknout skrze Koreu na obří čínský trh. Klíčovou roli v poslední době sehrály politické návštěvy špiček obou zemí v uplynulém roce, tedy cesta českého premiéra Sobotky do Koreje a návštěva jihokorejské prezidentky paní Kun-hje Pakové v Praze, které obě doprovázely početné obchodní delegace českých a korejských firem. Podepsala se celá řada smluv a memorand – ať už to vnímáme jakkoliv, ekonomická diplomacie je dnes základním kamenem mezinárodních vztahů. Důležitá je také činnost státních a neziskových institucí, jakými jsou naše velvyslanectví v Soulu, CzechInvest nebo Obchodní komora při Česko-korejské společnosti, které pomáhají udržovat obchodní vztahy v rovnováze, vyhledávají pro české subjekty korejské partnery a analyzují korejský i český trh.

Jednou z oblastí s největším potenciálem pro české firmy je potravinářský průmysl, a to jak co do exportu, tak i investic. Právě v loňském roce byla uzavřena historicky první česká investice v Koreji – jedná se o stavbu českého pivovaru v komplexu Foodpolis českou společností Gold of Prague. Pivo se tak symbolicky ukončuje éru investiční jednosměrky v česko-korejských vztazích a zdá se, že díky předávání knowhow této české společnosti dalším českým investorům právě na poli Obchodní komory při Česko-korejské společnosti dojde k dalším českým investicím v Koreji.

Proč u nás Korejci investují? Zrovna Korea a Japonsko patří mezi země, které v České republice investují nejvíce. Čím jsme pro ně atraktivní?

Současný stav jihokorejských ekonomických i politických aktivit ve světě je ovlivněn několika faktory. Na jedné straně je to domácí situace, kdy je na místě připomenout tzv. zázrak na řece Han (řeka Han protéká Soulem), v rámci kterého dokázali Jihokorejci pomocí kombinace direktivního státního hospodářství a soukromých rodinných konglomerátů (tzv. čebolů) pozvednout svoji zemi z válkou (Korejská válka 1950-1953) zdemolované země na jedenáctou nejsilnější ekonomiku světa. Ačkoliv raketový vzestup HDP nebyl bez problémů, země se v roce 2010 stala součástí G20 a jenom její zahraniční investice stouply v letech bezprostředně po poslední celosvětové finanční krizi až čtyřikrát.

Ale i globální podmínky nahrávají novodobým asijským tygrům jako Korea a Čína v jejich zahraničních aktivitách. Jsou to především důvody související s geografickou polohou a strukturou hospodářství, které jsem zmínila v úvodu, co stojí za rozhodnutím Korejců u nás investovat. Přirozeně důležitou roli hrají pobídky nejrůznějšího charakteru, jako jsou daňové úlevy, vízová flexibilita aj. I tady platí, že nic není zadarmo – každá investice se musí svému majiteli především vyplatit, není to žádná charita, na to jsou Korejci příliš pragmatičtí.

V posledních letech se mluví o tom, že se Korea stala jedním z nejvýznamnějších obchodních partnerů České republiky. Kdy a čím to bylo způsobeno? Jak se vyvinuly naše vztahy s Koreou?

V loňském roce jsme oslavili 25 let diplomatických vztahů mezi Českou a Korejskou republikou. S Korejským poloostrovem jako takovým nás pojí mnohem starší vazby, hlavně v druhé polovině 20. století se severní částí poloostrova, s Korejskou lidově demokratickou republikou, se kterou jsme udržovali velmi aktivní vazby v rámci socialistického společenství. Se sametovou revolucí se karty obrátily a česko-korejské vztahy jsou teď prakticky výhradně vztahy česko-jihokorejské.

Jihokorejci u nás zkoušeli neúspěšně investovat už v polovině 90. let, kdy korejská firma Daewoo vstoupila do české společnosti Avia. Hlavní vlna investic však začala v roce 2006, kdy do ČR vstoupila společnost Hyundai (korejská výslovnost „Hjonde“) se svým výrobním závodem v Nošovicích, kde se vyrobí přes 60 aut za hodinu. Spolu s hlavním investorem přišlo i několik řad subdodavatelů, což je typický scénář korejských investic. Má to trochu dvousečný efekt – korejské investice se tak samozřejmě nabalují, jak přibývají další menší továrny, ale zase se nevytváří prostor pro vstup českých firem, resp. značek, do výrobního či obchodního řetězce, jak mnohdy nesprávně české firmy očekávají.

Korejci nejraději dělají business s Korejci, s tím nehneme. Na druhou stranu je ale celá řada služeb, které si tyto korejské subjekty nedokáží obstarat a obracejí se s nimi na naši Obchodní komoru, kde je propojujeme s českými dodavateli.

Jak to vidíte do budoucna? Očekáváte, že se bude spolupráce mezi Koreou a Českou republikou prohlubovat?

Prohlubování vzájemné spolupráce v následujících několika letech je nevyhnutelné, už jen s ohledem na zmiňované dohody, které byly loni podepsané. Česko-korejské vztahy díky nim zažívají boom a o Koreji u nás ještě uslyšíme. Aktuální „hitovkou“ úzce související s komerčním prostředím je spolupráce v aplikovaném výzkumu. Letošní rok vypisuje TAČR svůj program mezinárodní spolupráce se zaměřením právě na Jižní Koreu a už teď máme celou řadu zájemců z řad R&D oddělení českých firem o spolupráci s korejskými vědeckými institucemi či firmami. Korea je v tomto ohledu velmi vyspělou zemí a oblasti jako např. klíčové umožňující technologie jsou jejími dlouhodobými prioritami.

Co se týká dlouhodobé prognózy, bude velmi záležet na tom, jak Česká republika dokáže napomoci k uspokojení jihokorejských strategických cílů. Jedním z nich je například spolupráce v jaderné energetice a vstup korejského účastníka do případného tenderu na dostavbu jaderných bloků Temelína nebo Dukovan.

Dalším faktorem jsou priority politické, související s rolí Jižní Koreje v relativně třaskavém regionu severovýchodní Asie a s problematickým sousedem na sever od 38. rovnoběžky. I v těchto otázkách stejně jako ve všech oblastech mezinárodní spolupráce musí platit zásada vzájemné výhodnosti a reciprocity.

V čem spočívají rozdíly mezi Korejí, Japonskem a Čínou? Jsou pro nás tyto dvě země stejně tak významné jako Korea?

Na takovou otázku není jednoduché odpovědět. Rozdílů mezi těmito třemi zeměmi je celá řada, možná jich je víc než vzájemných podobností. I přes některé společné historické nebo politické kořeny, mezi které můžeme řadit konfucianismus, nacionalismus nebo model rozvojového státu, jsou jednotlivé vývoje v těchto zemích velmi odlišné. Co se významu pro Českou republiku týká, tak Korea je z této trojice v tuto chvíli nejvýznamnějším partnerem České republiky. Japonská ekonomika nedosahuje takových výsledků jako v minulé dekádě a jejich aktivita tak logicky není taková. Čínská aktivita naopak v poslední době velmi vzrostla a další nárůst se dá očekávat v souvislosti s plánovanou návštěvou hlavy Číny v Praze letos na jaře. Onen „hype“, který se vytvořil kolem Koreje, když tu byla prezidentka Paková, čekáme i u Číny a přípravy na státní návštěvu jsou už patrné, například podepsáním dohody mezi Prahou a Pekingem. Je otázka, do jaké míry se staneme ringem korejsko-čínské rivality a jak si nás tyto dvě mocnosti rozdělí na své sféry vlivu.

Na co si musí dát Češi pozor při jednání s Korejci, co se týče obchodní etikety, jejich vystupování a chování? Může vlivem rozdílných kultur docházet k nějakým faux pas i v obchodních jednáních?

Úspěšná komunikace s korejskými partnery vyžaduje přípravu nejen na její obsah, ale také na formu, protože ta je pro Korejce, jejichž kultura je silně vázaná na kontext, velmi důležitá. Národní kultura ovlivňuje přirozeně i komunikaci v obchodním styku, a tak jsou typické korejské rysy, jakými jsou třeba přísná hierarchie a z ní vyplývající úcta ke starším nebo houževnatá pracovitost a oddanost firmě, patrné i při obchodních jednáních a mohou nás tak trochu zaskočit.

Nejčastější kulturní střety bývají mezi korejskými nadřízenými a českými podřízenými, kdy je Korejci kritizován právě nedostatek pracovního odhodlání na české straně, demonstrovaný například tím, že Češi chtějí zkrátka v pět hodin domů, kdežto Korejci tradičně neodejdou dřív než jejich šéf. Při obchodních cestách do Koreje na druhou stranu zase české firmy překvapuje, jak je o ně perfektně postaráno – Korejci jsou nepřekonatelní hostitelé a očekávají reciprocitu.

I přes kvalitní pražskou koreanistiku na Univerzitě Karlově je dnes o znalce korejské kultury a jazyka, schopné orientovat se také v obchodních souvislostech či mezinárodně-politické situaci, stále nouze. Jsem ráda, že mnoho z nich působí v rámci Česko-korejské společnosti a naší Obchodní komory a pomáhají českým subjektům v kontaktu s Koreou. Náš zájem na rozvíjení česko-korejských vztahů sdílí státní instituce, soukromé firmy i jednotlivci u nás, kteří ke Koreji chovají z různých důvodů přátelství a sympatie. I takové lidské vztahy je třeba vzít v potaz. Každá mezinárodní spolupráce, i ta sebevíc globální a velkolepá, je ze své podstaty v praktické rovině vždy spoluprací lidí dvou nebo více národů, kteří jsou jejími hybateli a vykonavateli.

Jana Hajzlerová je koreanistka a ředitelka Česko-korejské společnosti, neziskové organizace, která podporuje kontakty České republiky a Koreje. V minulosti pracovala také pro Velvyslanectví Korejské republiky v Praze.