Hudební tvorba může být úspěšná, pokud vychází z tradic národa, říká skladatel Vadim Petrov

22. květen 2015  Lada Kutějová   komentáře (0)  3337 objevných slov

/VIZE PRO ČESKO/ „Česká kultura má hluboké kořeny, je originální a považuji za důležité českou hudbu nejen zachovat, ale dále rozvíjet. I když mojí předkové pocházejí z Ruska, mou vlastí jsou Čechy, kde jsem se v Praze na Žižkově narodil,“ říká v rozhovoru pro Investigate.cz hudební skladatel profesor Vadim Petrov. Autor hudby například Krtečka či Krkonošských pohádek.

Vadim Petrov. Foto: Investigate.cz/Radek PešoutVadim Petrov. Foto: Investigate.cz/Radek Pešout

Jakou roli by měla hrát v rámci a z pohledu České republiky, Evropy a světa česká hudba?

Hudba ve všech svých projevech je nedílnou součástí každé svébytné národní kultury a provází člověka od narození až do konce života. Jinými slovy řečeno má své hluboké historické kořeny, svou současnost i budoucnost. Každý její projev je odrazem našeho niterného cítění a myšlení, které je vázáno k místu a lidskému národnímu společenství, kde jsme se narodili a kde žijeme. Mluvíme tedy o naší české národní kultuře a české hudbě s bohatou historickou tradicí.

Na naší minulost, co nám naší předci zanechali, musíme pohlížet s úctou, hlubokou pokorou a vděčností, protože málokterý národ může být hrdý na tak velký počet světových velikánů jako my. Antoní Dvořák, Bedřich Smetana, Leoš Janáček, Josef Suk a další proslavili naší zem po celém světě a to nemluvím o ostatních  hudebních žánrech, literatuře, poezii,  divadlu, filmu atd. atd. Úspěchy v umění ovšem nepřicházejí sami od sebe a většinou jsou to výsledky celoživotní, cílevědomé tvůrčí činnosti umělců, které jednou budou vypovídat našim potomkům o našem životě, o naší době, o našich starostech, radostech i lidských problémech.

Co si myslíte o výuce hudby na českých školách - ať už na specializovaných (konzervatoře), tak základních (v rámci výuky hudební výchovy)?

Abychom si uchovali své postavení doma i ve světě, tj. abychom si uchovali svou morálku, lidský profil i kulturní úroveň, musíme celoživotně, v každém věku i na každém postu o tyto hodnoty pečovat a rozvíjet je.

Tato cesta je trnitá a začíná u každého již v útlém věku. Již  rodina by měla děti učit  dostupné  národní písničky, říkánky a veršíky, mateřské školky by měly v kolektivu tyto tendence rozvíjet a posilovat, školy by měly na různých stupních vytvářet pěvecké soubory, divadelní kroužky, hudební skupiny již s možností veřejných vystoupení a projevů, a nakonec umělecké školství, kromě potřebné profesionální výuky, by mělo vychovávat studenty k vědomí, že pravé umění je takové, které slouží svým posluchačům, čtenářům a divákům, a přináší jim chvíle oddechu, životní pohody a radosti.

Jak vnímáte televizní hudební soutěže typu SuperStar? Pomáhají české hudbě v hledání talentů? Podporují českou hudbu?

Nedílnou součástí současného koloběhu života jsou i různé soutěže jako SuperStar a další a vypisovatelé podobných akcí by měli vymezit přesné podmínky soutěže, protože v opačném případě jejich průběh se často nekryje se záměrem. Soutěž, kde mohu několikanásobně zvítězit, se stává kontraproduktivní, neboť ve skutečnosti zabraňuje postupu dalších významných jedinců nebo skupin na přední místa pomyslného žebříčku, protože ta jsou už skoro trvale obsazená…

Asi by bylo dobré se vrátit k dříve používanému pravidlu: 3x a dost.  Různé a pozitivní pěvecké soutěže by měly preferovat českou písňovou tvorbu, ze které by jedna píseň mohla být i lidová. Formálně kopírované cizojazyčné zahraniční šlágry se stereotypním doprovodem ve své podstatě neplní svůj soutěžní účel neboť samotní soutěžící svým „rádoby současným projevem“ si jen chtějí získat dobré ocenění.  Bohužel, ale tyto nešvary, vydávané za současný umělecký projev, jsou v přemíře používané v našich audio-vizuálních institucích, takže ráno, když si pustím rozhlas, přemýšlím o tom, zdali jsem se skutečně probudil v České republice….

A uvážíme-li, že každé vysílání v sobě zahrnuje i výchovný aspekt, především ve směru k mladým lidem, které ovlivňuje a získává, nemůžeme se divit mnohým negativním jevům současné naší společnosti. Je na čase si toto vše uvědomit a začít s nápravou. A to již se ani nezmiňuji o pořadu České televize  „Tý,tý…“,kde doprovodný orchestr, při odměňování českých umělců za dobré výkony, relaci doprovázel americkými šlágry…

Byl bych rád, kdyby Vaši čtenáři mne za podobné kritické výroky neobviňovali, protože jsem to byl právě já, který se před mnoha léty úspěšně postavil proti mimořádně velkému a umělému pronikání tehdejších cizích vlivů na naše území a na protest založil Lidovou konzervatoř – dnes Konzervatoř Jaroslava Ježka. V oblasti celé naší soudobé české kultury, samozřejmě včetně hudby, máme mnoho mimořádných tvůrčích počinů a jejich pronikání do Evropy a do světa záleží především na těch, kteří umělecká díla mohou v zahraničí úspěšně propagovat a prezentovat.

Jakým směrem by se měla česká hudba vyvíjet?

V hudbě jde především o interpretační - koncertní umělce, umělecké kolektivy a velké symfonické orchestry. Jednotliví skladatelé, nemohou bez nich svá díla realizovat a často očekávají větší a iniciativnější zájem o jejich tvorbu. Bohužel, ale soudobá praxe v této oblasti vůbec není ideální a umělecká tělesa svůj program po většině tvoří z osvědčených mistrovských děl našich géniů minulosti a repertoárová pozice soudobých autorů je minimální.

Jako jeden příklad za všechny mohu uvést svou vlastní zkušenost. Přestože jsem se převážnou měrou ve své tvůrčí práci věnoval filmové hudbě, některá vytvořená samostatná hudební díla byla natočena Čs. rozhlasem, skladby získaly oblibu posluchačů a jsou úspěšně provozovány na koncertech, dokonce je o jejich provedení v současnosti zájem i v USA. A protože skladby jako je „Beskydská epizoda Op. 63“, „Valašské intermezzo Op. 71 “ tematicky vychází z moravského koloritu, tak jsem je dopisem, asi před měsícem, nabídl k perspektivnímu provedení řediteli Janáčkovy filharmonie Ostrava. Dodnes jsem neobdržel žádnou odpověď a závěr nechť si učiní čtenáři sami.

Podobných příkladů naší dnešní státem řízené praxe v oblasti kultury, bych mohl uvést daleko více, ale nejde mi o vypisování negativních jevů, jde mi o to, abychom si uvědomili vlastní odpovědnost  za  další vývoj společnosti v této oblasti. Je čas, abychom svými činy vytvářeli optimistickou perspektivu naší budoucnosti, aby jednou naší potomci byli na nás hrdi, tak jako my jsme hrdi na úspěchy našich předků v daleké i nedaleké minulosti.

Vadim Petrov
Vadim Petrov
Vadim Petrov
Vadim Petrov
Vadim Petrov
Vadim Petrov

Vadim Petrov
Vadim Petrov
Vadim Petrov
Vadim Petrov
Vadim Petrov
Vadim Petrov


Kdo byl vaším vzorem v počátcích vaší umělecké kariéry?

Absolvoval jsem Hudební akademie múzických umění (AMU – HAMU) a mým velkým vzorem byli moji profesoři Jaroslav Řídký, M. Kabeláč, P. Bořkovec, V. Trojan, V. Dobiáš a další. Velmi jsem si vážil jejich přístupu ke svým studentům, jejich skromnosti a jsem jim vděčný za vše, čemu mne naučili. Měl jsem životní štěstí, že jsem poznal a mohl spolupracovat s předními umělci v celé naší kulturní oblasti a dodnes si vážím jejich umělecké pokory a uvědomělého vlastenectví. Doba mého mládí a dospívání byla dobou renesance naší kultury a byla jistou formou našeho nového národního obrození, proti příliš velkému pronikání východních uměleckých vlivů. Tento trend se projevil nejen v literatuře, ale i v malířství, filmu a hudbě. A právě toto cítění a přesvědčení se stalo mým celoživotním krédem.

Jaké je tedy vaše umělecké motto?

Úspěšným umělcem a tvůrcem může být pouze ten, který svou tvorbou vychází z tradic svého národa a svým uměním slouží svým posluchačům, divákům a čtenářům. Bohužel, ale dnešní doba se opět nachází pod přílivem kosmopolitních západních rádobyuměleckých dlouhodobě neperspektivních směrů. Pevně věřím v nové české probuzení. Antonín Dvořák, Bedřich Smetana a další byli především čeští skladatelé, mluvili a psali česky, ve své tvorbě pozvedli myšlení svého národa a tím se stali i celosvětově uznávanými tvůrci.

Co na vás působilo a inspirovalo, že skládáte unikátní muziku?

Je to dar od Boha. Mojí předkové měli hudební talent a já jsem si toto uvědomil už jako malý kluk. Svým kamarádům jsem připadal jako blázen, že jsem na kousky papíru psal noty a snažil se vytvořit krátké skladbičky. Nejprve jsem zkoušel hrát na housle, ale později jsem zjistil, že mi lépe vyhovuje klavír. Využíval jsem každé příležitosti, abych svým přátelům a známým přehrával mé vlastní dílka a dokonce jako desetiletý kluk jsem jednoho dne v Novém Vestci u Prahy zazvonil i u Mistra Josefa Bohuslava Foerstera, kde bydlel, a požádal jsem ho o hodnocení svých dětských skladbiček… On mne pochválil a povzbudil k další práci. Nikdy na toto první a další setkání s Mistrem nezapomenu.

Pracujete v současné době na novém hudebním díle?

Novou hudbu již neskládám, ale některé své skladby z oblasti filmové hudby vylepšuji a formuji do koncertní podoby. Čas mne poučil a pochopil jsem, že jedním z nejtěžších životních úkolů každého člověka a především umělce je, po jeho životním naplnění, včas svou uměleckou dráhu ukončit. Další pokračování již nebývá úspěšné. Bohužel, ale právě jako posluchači, nebo jako televizní diváci, jsme toho dennodenními svědky…Lidé, kteří toho hodně dokázali, by se měli věnovat mladým začínajícím umělcům, vychovávat je a předávat jim své zkušenosti. Nedávno jsem si na školním koncertě konzervatoře Jaroslava Ježka poslechl mladé studentky – zpěvačky a musím se přiznat, že jejich vystoupení mne zklamalo, protože zpívaly výhradně anglicky a to písně momentálně populárních západních interpretů. Samotný hudební projev nebyl špatný, rád si poslechnu současné moderní šlágry, ale bez srozumitelného textu je pro posluchače, kteří neovládají angličtinu, píseň pouze polovičním vjemem. Navíc se domnívám, že právě tato škola, tak jako v minulosti, by měla jít příkladem v nové české tvorbě.

Jak se vám podařilo vytvořit tolik hudebních děl a přitom se starat o rodinu? Jak se hodnotíte jako člověk?

Manželce vděčím za to, že jsem mohl v klidu a v životní pohodě pracovat a tvořit. Jí vděčím za krásné rodinné zázemí, které mne zbavovalo řešit běžné a každodenní starostí. I toto je jeden z předpokladů životního úspěchu každého umělce.

V minulém roce, dcera s vnučkou zorganizovaly koncert ve Smetanově síni v Praze, kde se hrály mé skladby. Bylo pro mne velkým překvapením, že se sál vyprodal a pozitivní přijetí mých skladeb posluchači bylo pro mne až dojemné. Letos chceme uspořádat další koncert a už se na něj těším. Kromě vlastního skládání jsem i učil na Pražské konzervatoři a v požadavcích jsem byl ke svým studentům vždy nekompromisní.

Nic nedostali zadarmo a to se později projevilo ve formě jejich vysoké profesionální úrovně. Mám z jejich úspěchů radost a namátkově mohu jmenovat třeba Jaroslava Svěceného, Petra Maláska, Kateřinu Englichovou, Janu Bouškovou, Ivana Ženatého, Jiřího Pazoura, Dagmar Peckovou a další a další. Je jich opravdu mnoho, a mnozí kromě umělecké činnosti jsou úspěšnými profesory uměleckých škol po celém světě. Mám je všechny rád.

Můžete charakterizovat svůj denní režim v době největší tvůrčí zátěže a pracovitosti?

Byl hrozný. Vedle mého pracovního stolu běžně leželo kolem patnácti scénářů a vždy jsem byl v časové tísni. Často jsem sedával ve své pracovně celý den, pak jsem uložil děti do postele a večer jsem jel do Čs. rozhlasu nahrávat a přišel jsem až ráno. Noční frekvence byly specialitou Československé televize, která v té době ještě nevlastnila žádoucí nahrávací studia a tak si je pronajímala. Frekvence končila kolem páté hodiny ranní a cestou domů jsem pro rodinu nakoupil v pekárně pečivo a po domácí snídani jsem si sedl opět za klavír a tvořil. Jako mladý člověk jsem tento nápor vydržel nepřetržitě několik dní za sebou a pak jsem potřeboval pár relaxačních hodin pro nabrání nových sil a inspirací. To ovšem nikdy netrvalo dlouho, protože další scénář již čekal na realizaci a termíny byly neúprosné… Dnes mám rád klid a snad konečně se dočkám penzijního odpočinku (smích).

Co stojí za tím, aby se umělec dočkal světoznámosti a zůstal na výsluní tak dlouho? Jak jste dokázal, že vaše skladby se nepodobají hudbě jiných autorů?

Je to dáno tvrdou prací, jejímž výsledkem byla melodická invence a celková nápaditost, tolik důležitá a potřebná pro sjednocení a celkovou celistvost filmu. To, že hudba je jednotícím prvkem daného díla, si bohužel dnes málokdo uvědomuje. Vycházel jsem vždy ze svého vnitřního já, které invenčně tryskalo a čerpalo z děje, charakteru a prostředí filmu. Kupříkladu při skládání hudby k filmům z moravského prostředí jako „Lukáš“, „Bez ženský a bez tabáku“ a dalších jsem v tomto prostředí vnitřně žil a děj doslova prožíval. Hudební motivy a nápady přicházely samy, a protože uměly oslovit širokou obec posluchačů a dodnes i po mnoha létech v jejich myslích žijí, jsem šťastný a více si nemohu přát.

Jak vám vyhovuje současná politická situace?

Jsem rád, že jsme svobodní a můžeme si koupit, co potřebujeme. Využívám neomezenost v cestování, kdy si plním sny a s nadšením poznávám země po celém světě. Stále jsem činný jako předseda správní rady DILIA, což je divadelní a literární agentura, která zajišťuje výkon práv umělců včetně jejich honorářů. Velký problém současnosti vidím v nedostatečné komunikaci Ministerstva kultury a ostatních státních řídících složek se zástupci autorů, stále odkládaná a ke schválení vypracovaná novela autorského zákona a další. Velice mě vadí příliš velký vysílací čas našeho rozhlasu a televize věnovaný anglicky zpívaným americkým šlágrům a dokonce si pokládám otázku, zdali ještě žiji v České republice. O finančních dopadech na tuto skutečnost v neprospěch českých autorů, snad ani není třeba se zmiňovat.

Pokud máte volný čas, jak jej trávíte nejraději?

Odpočívám na zahradě a v přírodě. Mezi mé největší koníčky patří relaxace fyzickou prací. Mám dobře vybavenou dílnu, kde kutím, co potřebuji a hlavně si vyčistím hlavu. Často se scházím se svými dětmi, vnoučaty a přáteli, se kterými si povídám o problémech dnešní doby. Nemáme doma momentálně žádné zvířátko, protože nám pejsek před časem zemřel a uvažujeme, jestli si ještě v našem věku pořídíme nového čtyřnohého kamaráda.

Vadim Petrov (* 24. května 1932 Praha) je český hudební skladatel, klavírista a hudební pedagog. Je synem ruského emigranta, MUDr. Vadima V. Petrova. Jeho rodina, která je původem z Petrohradu, má své kořeny ve šlechtickém rodu Repnin - Repninski (od roku 842). Matka Adéla, byla sólovou zpěvačkou v Praze. Petrov, objevil svůj hudební talent ve velmi raném věku. Jeho první skladba - Biblické Písně, byla ovlivněna chrámovou a sborovou hudbou.

V roce 1958, krátce po absolvování Konzervatoře, začal pracovat s Československým rozhlasem, televizí a filmem. Jeho hudba je převážně známá z filmů a televizních seriálů, ale i z rozhlasových inscenací a divadelních her.

Nejúspěšnější léta přišla v roce 1960, kdy započala Petrovova dlouholetá spolupráce s Československou televizí, Filmovými ateliéry Barrandov a Krátkým filmem ve Zlíně. Během nich, Petrov složil hudbu k vice než 172 filmům a 244 televizním inscenacím a pohádkám. V roce 1964, kdy začal spolupracovat s divadly, složil 54 her, např. pro Národní divadlo v Praze, Vinohradské divadlo, Divadlo S + H, Violu, Lyru Pragensis, a další. Od roku 1996 až do současnosti, je předsedou správní rady Dilia, divadelní a literární agentury, založené v roce 1949.

Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Česko.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 5 hvězdiček / Hodnoceno: 6x


Přidat komentář (0)

Reklama

Čtěte také...

Zklamání ze života v Evropě může vést k sebeobětujícímu násilí ve jménu islámu, říká arabista Petr Pelikán

Zklamání ze života v Evropě může vést k sebeobětujícímu násilí ve jménu islámu, říká arabista Petr Pelikán

„Podle lidí z Blízkého východu Maďarsko, Česká republika nebo Bulharsko Evropa nejsou. Na druhé straně nám zase nehrozí, že někdo začne střílet ze samopalu na Václavském náměstí. Tedy aspoň ne ve jménu islámu,“ říká v rozhovoru pro Investigate.cz Petr Pelikán, arabista a odborník na islám.

Pokud nebudeme v pozici, abychom mohli něco zásadně změnit, tak budeme v opozici, tvrdí v rozhovoru za ANO Andrej Babiš

Miliardář Andrej Babiš v rozhovoru pro Investigate.cz vysvětluje postoj k české politice, zda má obavy o možném rozkladu ANO po volbách, co si myslí o Mirku Topolánkovi nebo šéfredaktorovi Reflexu Pavlu Šafrovi. A také odpovídá, zda vyjednává o koupi mediální skupiny Empresa Media.

Přímé zahraniční investice 2013: Česko přestává být atraktivní zemí. Doba přílivu velkých investic je minulostí

Česká republika se musí vyrovnat se změnou trendu v přímých zahraničních investicích. Zatímco před třinácti lety začali masivně přicházet zcela noví zahraniční investoři a utráceli u nás miliardové částky, podle statistik agentury CzechInvest už Česko z tohoto pohledu přestává být atraktivní. Naopak…



Přidat komentář

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.

Komentáře

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!



Magazín Investigate.cz


Časopis je součástí webů portfolia společnosti MediaShow Group s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.

Chcete být v obraze? Sledujte nás!


Zprávy v RSS
Investigate.cz na Seznam.cz
Investigate.cz na Facebooku


Redakce Investigate.cz

Posílejte nám Vaše tipy, postřehy a fotografie. Rádi je zveřejníme!