Rád vzpomínám na Vlado Müllera, říká bývalý herec Martin Čížek

Poslední rozhovor poskytl někdejší herecký talent v roce 2009. Třebaže se už filmování nevěnuje, zajímal nás jeho pohled na dřívější období i současnost.

Mohl byste se vrátit zpět v čase a zavzpomínat na své herecké začátky i idoly?

Na jednu z hlavních rolí v seriálu Přátelé Zeleného údolí jsem vyhrál konkurs, který probíhal v několika kolech. Chodil jsem na základní školu Ostrčilova v Ostravě. A myslím, že rétorika, vzhled, fyzická zdatnost i mé studijní výsledky pomohly k tomu, že pan režisér František Mudra, který měl otcovský přístup k dětem, se nakonec rozhodl pro mě. Mým vzorem byl vynikající slovenský herec Vlado Müller, s nímž jsem také trávil hodně času. Pojilo mě s ním dlouholeté přátelství a dodnes obdivuji jeho dobrosrdečnost a charisma.

Kdo se o vás staral během dvou natáčecích let?

Pracovní doba byla od ranního rozbřesku až do nočních scén a záběrů. Denně jsem dojížděl na natáčení, kam mě často doprovázel můj dědeček a pomáhal mi během dlouhého dne. Pronikl jsem do světa dospělých a psychicky rychle dospěl.

Jak si herci krátili čas, když nebyli v záběru?

Pokud nejste přímo v akci, je na každém, jak si den zařídí. Vlado Müller vařil pro všechny a pravděpodobně by se dnes kromě herectví uplatnil i v populárních pořadech o vaření. Ve volné chvíli jsem se připravoval na zkoušky do školy, kde jsem měl individuální plán. Jeden záběr jsem vymyslel a těšilo mě, že pan režisér to použil, protože chybělo pět minut v jednom díle, který trval zprvu čtyřicet minut.  Našel jsem "lodnu" na maso a vzal jsem ji a začal jezdit jako na bobech na sněhu ze svahu dolů. Později byly díly sestříhány na rovných třicet minut, přesto tam mnou vymyšlená scéna zůstala.

Kolik let jste se věnoval herectví a filmu?

Deset - až do roku 1988, kdy jsem si chtěl splnit svůj sen studovat práva na Karlově univerzitě. Potkal jsem na přijímacích zkouškách zpěváka Pavla Horňáka a Tomáše Holého, který byl podle mého názoru největší dětskou filmovou a televizní hvězdou v Československu. Měli štěstí, protože se na studium dostali. Na práva jsem se hlásil po gymnáziu a pak ještě dvakrát při studiu sociálně právní nástavby. Poté jsem absolvoval povinnou vojenskou službu. Na Ostravské univerzitě jsem dálkově dostudoval obor profesní poradenství, kde byly mými nejoblíbenějšími předměty psychologie a sociologie.

Někteří lidé si vás pamatují jako diskžokeje a moderátora, mohl byste se o tom zmínit?

Pracoval jsem po vojně několik měsíců jako horník a když doly zavřeli, stal jsem se úředníkem. Chtěl jsem si něčím přivydělat. Nejprve jsem mixoval muziku v menších klubech, jako byl např. v hotelu Amanda, posléze jsem se dostal i do vyhlášených tančíren, Hotelového domu Jindřich, Grand hotelu v Bohumíně či nejprestižnějšího v Ostravě, jímž byl Club Hotelu Imperial.

Měl jste nabídky na další role a má vaše současná profese herecký podtext?

Nabídku na hraní a scénáře mi posílají dodnes. Mám z toho velkou radost, ale chci zůstat u své současné profese, kterou dělám již dvacet let. Někdy v žertu říkávám, že jsem od herectví vlastně nikdy neodešel, protože prodat pojistku je také o drobných forbínách, jenže před menším publikem v rodinách klientů. Důležité je být přirozený a mluvit pravdu, a asi proto jsem pojišťovákem už tak dlouho. A nestydím se za to.