Mým úkolem je ověřit, že české orgány a instituce dodržují zákony, mezinárodní úmluvy a další právní předpisy, říká Anna Šabatová

Jaký je momentální stav v českých zařízeních pro uprchlíky? Zlepšilo se to nějakým způsobem nebo se aspoň plánují změny k lepšímu?

Podle informací, které mám z různých zdrojů, včetně médií, je situace v Bělé-Jezové rozhodně lepší, než byla v srpnu a na začátku října 2015, kdy jsem toto zařízení v rámci dohledu nad omezováním osobní svobody navštívila. Cizinců je tam několikanásobně méně, takže už jen tím se podmínky zlepšily. Současně se zvýšil počet pracovníků, kteří cizincům pomáhají.

Hrozně důležité je, že Česká advokátní komora a nevládní organizace zajistí v zařízeních právní pomoc, protože to byla jedna z mých zásadních připomínek. Zadržení cizinci totiž neměli informace, nevěděli, co znamenají rozhodnutí, která dostali, jestli a jak se mohou proti nim bránit. I celkové materiální podmínky se zlepšily. Uprchlíci už nejsou ubytováni ve stanech, ani společně v tělocvičně.

Na druhou stranu jsou v tak silně střeženém táboře stále umístěny i děti. Sice se i pro ně podmínky zlepšují – v zařízení je třeba přítomna pediatrička, přibyly hrací plochy a rodiny s dětmi už nejsou ubytovány společně s dalšími dospělými muži, ale pořád je tábor uvnitř rozdělen ostnatým drátem a stále je uvnitř viditelná přítomnost represivních sil. To pro malé děti určitě není dobré. Věřím však, že se situace bude dál zlepšovat. Hned poté, co jsem zveřejnila zprávy z obou návštěv zařízení v Bělé-Jezové, a také po schůzce s ministrem vnitra, se totiž věci daly do pohybu a některá má doporučení už byla realizována, takže jsem v tomto směru optimistická.

Zlepšily se i problémy s jazykovou bariérou? Byly pro to využité potřebné nástroje?

Podle mých informací ano. Právě jazyková bariéra přináší ve vypjatých podmínkách řadu nedorozumění a nedůvěru. Až v době naší druhé návštěvy byl například v zařízení v pracovní dny přítomen tlumočník do arabštiny, ale pořád chybělo tlumočení do perského jazyka, takže pro velkou část uprchlíků z nearabských zemí absolutní jazyková bariéra trvala. Pokud je mi známo, tak nyní je v Bělé-Jezové tlumočníků víc a zajištěno je i tlumočení právě do farsí...

Mělo to nějaký záměr, držet uprchlíky v takových podmínkách?

Nemyslím si, že velmi špatné podmínky v Bělé-Jezové byly něčím záměrem. Nicméně šlo o systémové selhání v tom smyslu, že příslušné orgány nedokázaly pružně reagovat na zvýšený počet zadržených cizinců, byť jich v absolutních číslech nebylo ani 1000.

Máte informace o tom, jak to vypadá v detenčních zařízeních v zahraničí? Jsou na tom lépe či hůře než Česká republika?

Moje působnost, jak ji vymezuje zákon o veřejném ochránci práv, se vztahuje pouze na zařízení České republiky. Nejsem tedy oprávněna zjišťovat, jak se s uprchlíky zachází jinde. Tohle ale není soutěž, abychom se ujišťovali, kdo je lepší a kdo horší. Mým úkolem je ověřit, že české orgány a instituce dodržují zákony, mezinárodní úmluvy a další právní předpisy a že v našich zařízeních nejsou lidé vystavováni špatnému zacházení.

Považujete český národ za rasistický či xenofobní?

Nepovažuji a nechci ani takhle kategoricky hodnotit celý národ. Snažím se ke každému přistupovat individuálně, a proto nedokážu ani Čechy hodnotit zjednodušeně jako nějakou obecnou kategorii.

Domníváte se, že zvláštní třídy či praktické školy, do kterých dochází romské a české děti, které mají nějaký handicap, který jim stěžuje učení, diskriminují tyto děti? Je správný krok je integrovat do běžných škol a tříd? Co je důvodem pro zrušení těchto škol?

Jednoznačně podporuji inkluzívní vzdělávání. Etnický původ nesmí být v žádném případě důvodem pro vyloučení z hlavního vzdělávacího proudu, a pokud jde o hendikep, který ztěžuje učení, ten ještě nemusí znamenat, že dítě nezvládne vzdělávací program běžné základní školy. Samozřejmě je v takových případech nutné, aby škola zajistila dětem dostatečnou podporu a potřebné podmínky. Od možnosti získat srovnatelné vzdělání se pak odvíjejí další šance uplatnit se v životě, získat dobrou práci, být součástí společnosti. Domnívám se, že to je zájmem nás všech. Řada problémů, které dnes řešíme s vyloučenými lokalitami, jde z části na vrub i segregaci ve vzdělávání. Inkluze zároveň neznamená úplné zrušení všech speciálních tříd. To rozhodně ne, protože vždy zde bude existovat i skupina dětí, které opravdu budou potřebovat zvláštní vzdělávací program, speciální podmínky.

V České republice neustále přibývá sociálně vyloučených lokalit. Proč?

To je velmi komplexní problém. Sociálně vyloučené lokality vznikají sestěhováním chudých rodin buď dobrovolně proto, že je v dané lokalitě cenově dostupnější bydlení, nebo jde o nájemce lukrativních bytů, kteří jsou sem účelově vytlačeni přidělením náhradního bydlení, nebo může jít o sestěhování neplatičů nájmu a lidí považovaných za problémové do ubytoven v této lokalitě. Často jsem například zaznamenala, že města při opravách svých domů nabídla lidem z majority důstojnou náhradu, zatímco Romové museli na ubytovny.

Jak se proti tomu dá bojovat?

Lidé zde žijící jsou obvykle dlouhodobě nezaměstnaní, jde o zadlužené rodiny, mohou zde být rodiče, kteří mají problémy s péčí o své děti, osoby s problémy s návykovými látkami aj.

Významnou roli v řešení hrají samotné obce, které mají k obyvatelům nejblíže a nejlépe tak mohou podnikat kroky k tomu, aby sociálně vyloučené lokality nevznikaly nebo se nerozšiřovaly. Důležitá je sociální práce, odborné sociální poradenství zaměřené na konkrétní problematické oblasti (např. na schopnost hospodařit s finančními prostředky), to vše ideálně už ve chvíli, kdy jsou lidé teprve ohroženi sociálním vyloučením, kdy ještě mají šanci žít jinde.

Podstatná je prevence, která ale předpokládá, že obce, města či kraje dokážou nabídnout třeba azylové domy, krizovou pomoc a další služby, které člověka zachytí ještě předtím, než spadne na úplné dno.  Tady je také nutné připomenout, že už léta se volá po sociálním bydlení, bez kterého se problému sociálně vyloučených lokalit nezbavíme.

Připomeňme si kauzu s bytem v Lovosicích z roku 2013. Co jste tenkrát svým jednáním sledovala?

Osvěžme si společně, o co šlo. V roce 2012 se můj předchůdce, ombudsman Pavel Varvařovský zabýval stížností na diskriminaci ze strany realitních kanceláří vůči romským zájemcům o byty. Podle ní realitní kanceláře odmítaly zájemce ve chvíli, kdy se dozvěděly, že jde o Romy. Ochránce dostal k dispozici výsledky testování, které provedly pracovnice nevládní organizace. Ty se telefonicky dotazovaly realitních kanceláří na možnost pronájmu a sdělovaly přitom, že jsou Romky. Ve chvíli, kdy toto sdělily, pronájem jim byl odmítnut. Po svém nástupu do funkce ombudsmanky v roce 2014 jsem tento rozpracovaný případ převzala a uzavřela ho konstatováním, že takto popsané jednání je v rozporu s antidiskriminačním zákonem.

Testovaným realitním kancelářím jsem vysvětlila, že pokud bydlení nabízejí veřejně, nesmí z možnosti ucházet se o něj dopředu vyloučit zájemce jen kvůli jeho etnickému původu. Tím z hlediska mé působnosti tato kauza skončila.

Vlastně ne, v letošním roce jsem se setkala se zástupci Asociace realitních kanceláří a společně jsme diskutovali o tom, jak postupovat podle zákona a současně vyhovět majiteli nemovitosti hledajícího nájemníka, který bude platit, nebude byt poškozovat a bude se chovat spořádaně. Právě tohle totiž bylo smyslem celého šetření - dosáhnout ze strany realitních kanceláří pochopení, co je to diskriminace a že nediskriminační jednání neznamená zásah do práv majitelů nemovitostí.

Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., narozena 23. června 1951 v Brně, se celý život zabývá ochranou lidských práv. V letech 2001–2007 byla zástupkyní veřejného ochránce práv, v letech 2008–2013 předsedkyní Českého helsinského výboru. V únoru 2014 byla zvolena veřejnou ochránkyní práv. Je držitelkou ceny OSN za obranu lidských práv, ceny Alice Garrigue Masarykové udělované velvyslancem USA a Velitelského kříže Řádu za zásluhy Polské republiky.

SOUVISEJÍCÍ: Je nutné, aby politici mysleli evropsky a ne nacionálně. Pak najdeme řešení, říká Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci

Předseda SBD Krušnohor František Ryba: Situace v Janově se zhoršila po privatizaci městských domů

Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Česko