Teroristé využívají faktor strachu a hledají symbolické cíle svých útoků. Ty najdou i v Česku, říká expertka Vendula Divišová

28. listopad 2015  Tereza Hnízdová   komentáře (0)  2057 objevných slov

"Hlavním problémem je radikalizace druhé či třetí generace přistěhovalců, těch, co se už narodili v Evropě," říká v rozhovoru pro Investigate.cz Vendula Divišová, odbornice na terorismus a bezpečnostní politiku zemí západní Evropy. "Teroristé hledají symbolické cíle svých útoků. Ty najdou i u nás. I samotné město Praha může být symbolem západního světa."

Vendula Divišová. Foto: archiv V. DivišovéVendula Divišová. Foto: archiv V. Divišové

Momentálně dochází k teroristickým útokům a další hrozí. Jaký podíl na tom má migrační krize? Využívají teroristé celkového zmatku k tomu, aby vyvolali ještě větší zmatek, posílili své postavení a vystrašili Evropu?

K teroristickým útokům na evropské půdě docházelo už před tou takzvanou migrační krizí. Samozřejmě nejde popřít, že se zvýšeným příchodem osob z „rizikovějších“ oblastí, se zvyšuje pravděpodobnost, že se do Evropy dostanou další radikalizovaní jedinci odhodlaní používat ke svým cílům násilné cesty. Zvláště ti, kteří s nechutí vnímají přítomnost vojenských sil západních zemí na Blízkém východě.

Hlavním problémem je však radikalizace druhé či třetí generace přistěhovalců, těch, co se už narodili v Evropě a kteří se povětšinou radikalizují u nás, nikoli ve výcvikových táborech, kam už přijíždí radikalizovaní. Tento fenomén se současnými migračními tlaky nic společného nemá. Avšak může mít do budoucna v souvislosti s integrací nových přistěhovalců.

Opatření typu uzavření hranic tady ztrácí smysl. Teroristům samozřejmě hraje do karet určitá morální panika, která teď „migrační krizi“ doprovází. Ta totiž stejně jako jejich činy pracuje s faktorem strachu. Určitě tak vnímají, že teď je ještě víc než dříve vhodná doba ten strach dál rozdmýchávat. V posledních letech tyto skupiny dokazují, že mají v psychologické válce převahu.

Máme se bát radikalizace české společnosti – jak mezi odpůrci islámu a přistěhovalectví, tak mezi obyvateli evropských ghett?

Nemluvila bych přímo o radikalizaci odpůrců islámu a přistěhovalectví. Na místě je spíše obávat se radikalizace (spíše v ideologickém smyslu bez nutnosti obhajování násilných prostředků) těch lidí v naší společnosti, kteří jen cítí určitou frustraci, co se týká jejich statusu či identity. Nemusí být všichni vnitřně přesvědčenými odpůrci islámu a imigrace. Zažívají však určité pocity strachu a nejistoty. Je logické - a funguje to do značné míry i na nevědomé úrovni - v tu chvíli hledat viníky a „obětní beránky“. Pomáhá to samozřejmě na individuální úrovni setřást ze sebe pocit osobní viny za vlastní neúspěchy a frustrace. Stejně tak je logické obracet se k názorům a ideologiím, které vám poskytnou určitý soudržný byť zjednodušený rámec, jak věci chápat.

„Běžní občané“ stejně jako přistěhovalci z druhé a třetí generace můžou vlastně v principu zažívat podobnou statusovou frustraci, dost možná často pramenící z kultury přemíry svobody a osobní odpovědnosti v západních společnostech v kontrastu s jejich nedostatečným ukotvením v rámci kolektivních identit, jako je třeba rodina, obec nebo národ. Obecně problém radikalizace v Evropě bude přetrvávat, dokud se nevyřeší otázky začlenění přistěhovalců, zejména těch mladších generací, do společnosti. Je to strukturální otázka a do značné míry vysvětluje rozdíl v typu a frekvenci teroristických útoků v USA a v Evropě.

Podle výzkumů se příslušníci nejnovější generace přistěhovalců právě v evropských zemích obecně potýkají s vyšší mírou chudoby či horším přístupem ke vzdělání oproti svým vrstevníkům. Jejich možnosti, jak se z toho vymanit, jsou však dost omezené. Nakonec můžou hledat status a uznání v jiných cílech a uchýlit se k jiným prostředkům, jak tyto cíle naplnit. Je však nutné dodat, že to je jen jedno z možných vysvětlení. Cest k radikalizaci je celá řada a většinou budou spojovat vysvětlení jak na osobnostní tak i na sociální úrovni.

Jaké metody jsou vhodné při prevenci násilného extremismu?

To je teď asi nejsložitější otázka. Odpověď se bude odvíjet od toho, jaké příčiny radikalizace identifikujeme. Ty opravdu mohou být u každého individuální, i když určitě najdeme i výraznější trendy se širší platností. Nemusí to být jen otázka určité frustrace, co se týká statusu a identity, i když to je teď v Evropě nejpalčivější problém. Řešení se musí hledat na celospolečenské úrovni. Není to jen o hledání způsobů, jak přistěhovalce i jejich potomky lépe integrovat. To by mělo doprovázet také řešení, jak vyslyšet lidi, kteří cítí nejistotu a strach, a poskytnout jim nějaké pevné body, které jim v příliš liberální společnosti pravděpodobně chybí. Oba tyto póly radikalizace spolu vlastně do určité míry souvisí. Takovým komplexnějším řešením zrovna nepomáhá zbytečná polarizace názorového spektra ve společnosti. Konkrétní metody si říct netroufám.

Co pro teroristy znamená Česká republika? Někdo tvrdí, že pro ně nejsme Evropou. Někdo říká, že nám nebezpečí nehrozí, přesto se začínají uskutečňovat určitá bezpečnostní opatření. Pak je tu názor, že jsme vhodnou tranzitní zemí a nejnovější zprávy už operují s fakty, že jsme na seznamu ohrožených zemí.

Myslím si, že žádná evropská země není úplně imunní. Obecně rizikovost v jakékoli z těchto zemí podstatně ovlivňuje orientace zahraniční politiky a množství přistěhovalců, kteří nejsou integrovaní a kteří, což je důležité, nemají, nebo necítí, že by měli, stejný přístup ke společností uznávaným cílům, ale jsou frustrovaní i na úrovni nemateriální, identitární.

Zásadním faktorem je pak to, zda to začnou vnímat jako nespravedlnost ze strany společnosti, a nikoli jako svoje osobní selhání. V Evropě je problémem hlavně sebe-radikalizace jednotlivce nebo malé skupiny lidí. Nepotřebují k tomu už existující teroristickou buňku nebo skupinu. Teoreticky tedy něco takového může proběhnout i u nás.

Nemůžeme vyloučit i útok skupinky radikalizované v úplně jiné zemi. Teroristé hledají symbolické cíle svých útoků. Ty najdou i u nás. I samotné město, třeba Praha, je symbolem, zvláště kulturním, západního světa.

Je v tomto případě výhodou, že jsme menší země?

Jak už bylo zmíněno, nedůležitým faktorem je i zahraniční politika země. V tomto smyslu samozřejmě nejsme a z podstaty nemůžeme být tak důležitým hráčem. Naše politické elity nejsou spojovány s rozhodnutími nasadit vojenské síly na Blízkém východě. V tomto smyslu tak jako malá země – ve smyslu geopolitické důležitosti, nikoli rozlohy - asi teoreticky výhodu máme.

Kdyby nějaký útok v naší zemi proběhl, máme kapacity na obranu? Nebyli bychom v tomto ohledu naopak v nevýhodě oproti například Francii, a to jak svou rozlohou, tak vybavením?

To je pak otázka, jak se proti terorismu bránit a co je myšleno obranou, když nemluvíme o konvenčním symetrickém konfliktu. Vzhledem k tomu, že momentálně je největší výzvou radikalizace lidí, kteří se v Evropě narodili, i když trvá také hrozba příchodu těch, co se radikalizovali mimo Evropu, vojenské řešení dalšímu útoku nezabrání. Stejně tak uzavření hranic. Kinetická síla dnes už tolik neznamená ani v operacích na Blízkém východě. Neméně důležitý a snad i důležitější je boj v ideologické, psychologické rovině a v tom Západ pořád prohrává.

V čem je největší problém při konfliktu takových rozměrů, a to dvou zcela odlišných kultur jako je evropská kultura, evropské země a na druhé straně Blízký východ?

O konfliktu kultur bych přímo nemluvila. Pokud se bavíme o evropských radikálech, tak mnozí z nich evropské hodnoty a tedy i kulturu přijali, ztotožnili se s nimi a až v pozdějším věku je zavrhli. Přijetí radikálnějších verzí islámu a současné zavržení našich hodnot bylo někdy jen přehnanou a emocionální odpovědí na krizi identity, kdy se tito lidé neztotožnili s identitou svých rodičů, kteří měli často k víře už spíše jen ritualistický vztah a příliš nepraktikovali. Ale ani s identitou ztělesňující západní kulturu a společnost, kterou se často cítili diskriminovaní a odmítnutí, a nedokázali se tak ztotožnit s žádnou kolektivní identitou.

Mohou mít evropsky smýšlející země v něčem navrch?

Evropsky smýšlející země můžou a měly by mít navrch nad ideologií, kterou ztělesňují džihádisté (neřekla bych nad kulturou Blízkého východu obecně), právě svým dědictvím osvícenství. Důrazem na svobodu a toleranci. Přijetí mnohých dohledových a v podstatě proaktivně represivních opatření, tak jak se už děje, sice teď může napomoct možným teroristickým útokům zabránit, neřeší to však jejich příčiny a v konečném důsledku je zhoršuje.

Muslimské komunity a jejich příslušníci se tak ještě víc dostávají pod dohled a hrozí, že na ně tím bude uvaleno určité stigma, které frustraci a z ní plynoucí radikalizaci nastartují nebo ještě prohloubí. Prezentovat konflikt jako civilizační střet je nepochybně cílem právě samotných džihádistů. Muslimové v západním světě se pak mají v tomto černobílém náhledu na svět emocionálně identifikovat s ummou, společenstvím všech muslimů, a zároveň tedy s cíli, zkušenostmi a zejména utrpením muslimů v jiných částech světa. Džihád je tak prezentován jako globální záležitost, kdy povinností muslimů v západních zemích je, se k boji buď přidat po vzoru osamělých vlků, anebo emigrovat.

Podobné vyobrazení konfliktu jako střetu kultur tak nahrává vyznavačům radikálního islámu, kteří nenabízí alternativu mezi tím být zrádcem na půdě nepřítele a džihádistou. Tento typ propagandy nicméně nefunguje sám o sobě a předpokládá už určitý předchozí vývoj v osobnostní rovině potenciálních rekrutů.

Bc. Vendula Divišová, narozena v roce 1990, je absolventkou dvouoborového bakalářského studia politologie a bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V současnosti je studentkou magisterského cyklu bezpečnostních a strategických studií na téže fakultě. Odborně se zaměřuje na pravicový extremismus, terorismus a bezpečnostní politiku především v zemích západní Evropy.

SOUVISEJÍCÍ: Zklamání ze života v Evropě může vést k sebeobětujícímu násilí ve jménu islámu, říká arabista Petr Pelikán

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 5 hvězdiček / Hodnoceno: 5x


Přidat komentář (0)

Reklama

Čtěte také...

Bohuslav Sobotka vyhlíží vítězství ČSSD. V rozhovoru odtajňuje jména svých ministrů

Bohuslav Sobotka se už vidí budoucím předsedou vlády, nejlépe jednobarevné složené z ministrů sociální demokracie. Ve velkém rozhovoru dále vysvětluje, proč necítí zodpovědnost za situaci v OKD a je přesvědčen, že ústecká ČSSD se svými skandály prochází očistou.

Na Jamajku rád vzpomínám a v Česku se mi líbí, říká basketbalista Corey Muirhead

Na Jamajku rád vzpomínám a v Česku se mi líbí, říká basketbalista Corey Muirhead

CIZINCI V ČESKU. V basketbalových kruzích se rozvířila spekulace na téma Corey Muirhead a česká reprezentace. "Pokud by získal české občanství, byla by to zajímavá myšlenka," řekl Michael Šob, manažer reprezentačního družstva ČR. Muirhead na jaře ukončil klubové působení v Pardubicích.

Průměrný věk praktických lékařů v Česku je kolem 55 let, říká prezident ČLK Milan Kubek

Průměrný věk praktických lékařů v Česku je kolem 55 let, říká prezident ČLK Milan Kubek

/VIZE PRO ČESKO/ "Pětina absolventů našich lékařských fakult odchází do ciziny hned po promoci. Pracující lékaři pak v průměru stárnou. Mezi pracujícími lékaři je 23 % seniorů starších šedesáti let. Průměrný věk praktických lékařů je okolo 55 let,“ říká v rozhovoru pro Investigate.cz Milan Kubek, pr…



Přidat komentář

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.

Komentáře

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!



Magazín Investigate.cz


Časopis je součástí webů portfolia společnosti MediaShow Group s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.

Chcete být v obraze? Sledujte nás!


Zprávy v RSS
Investigate.cz na Seznam.cz
Investigate.cz na Facebooku


Redakce Investigate.cz

Posílejte nám Vaše tipy, postřehy a fotografie. Rádi je zveřejníme!