Ptát se otce na banality bylo pod mou úroveň, říká profesor Kamil Wichterle

Proč jste se rozhodl studovat chemii? Poradil vám to někdo?

Na střední škole mě zajímala matematika a účastnil jsem se olympiády. Profesor Jarník nám tam naznačil, že když máme smysl pro techniku, k matematice se můžeme později vrátit. Zaujal mne obor chemické inženýrství, tak jsem se přihlásil a začal studovat.

Pomáhal vám ve studiu a v práci váš otec?

Ptát se otce na banality - to bylo pod mou úroveň. Raději jsem se učil hledat potřebné informace a fakta v knihách. Ale byl jsem pyšný, když později za mnou otec chodil konzultovat věci týkající se mého oboru.

Měl jste v době univerzitního studia nějaké koníčky?

Hodně jsem kreslil, rád jsem jezdil na kole a chodil po horách. A šly mi vytrvalostní sporty. Běhal jsem za tým TJ Vysoké školy Praha. Byla tam dobrá parta a trenér Fišer se nám věnoval stejně jako klukům, kteří vozili medaile z velkých mezinárodních závodů.

Jste nositelem řady titulů a držitelem mnoha patentů. Co to pro vás znamená?

Z titulů si nejvíce vážím inženýrského, protože mě stál množství času a úsilí. Ostatní tituly jsem sbíral za výsledky činností, které mne bavily. Podat patent je celkem snadná literární činnost, jakmile máte zajímavý nápad. Důležité hlavně je, aby zmíněný nápad našel podnikatele, protože patent má hodnotu jen tehdy, když se v době své platnosti zhodnotí.

Jak si plánujete den a časový režim?

Vlastně nepracuji, všechny aktivity jsou mým koníčkem (úsměv). Na univerzitě přednáším pět až deset hodin týdně a připravuji se na každou výuku zhruba dvojnásobek času v knihovně a u počítače. Pokud přednášky neudržujete na aktuální světové úrovni a nedržíte si pokoru vlastním výzkumem, nejste správný univerzitní učitel. Spoustu času mi zabere vypracování posudků, zasedání různých rad a komisí, ale i tím občas dostávám zajímavé impulzy k přemýšlení.

Jaký máte názor na současné školství, zhoršilo se to?

Obdivuji malé děti, jak ovládají počítače, a pracují s elektronikou. My jsme v mládí museli jezdit za pár korun za hrůzných sociálních podmínek na nenáviděné zemědělské a stavební brigády a posléze na vojnu. Tam jsme si sáhli na dno reality života, což dnes mladým lidem často chybí. Oni si podobnou zkušenost snad suplují umělým pěstováním adrenalinových zážitků.

Máte praxi s výukou v zahraničí? Jak bojujete s jazyky?

V cizích zemích jsem neučil, protože v době, kdy mě to zajímalo, byl problém vycestovat. A po převratu jsem měl za to, že je důležitější dělat něco doma a přesun do Ostravy byl zajímavou výzvou. Mluvím rusky a anglicky tak, že jsem schopen přednášet bez přípravy. Rozumím a čtu i německy, francouzsky a částečně italsky, ale při mluvení se zahraničními kolegy zůstáváme u angličtiny.

Jak se snažíte relaxovat? Máte recept na duševní pohodu?

Večer poslouchám rád klasickou hudbu. Líbí se mi klavír a klavírní koncerty. Pro unavený organismus je to balzám na duši, stejný jako poslouchat šum lesa. V populární hudbě jsem vyrůstal na skladbách Jaroslava Ježka a písničkách Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra ze Semaforu. Moderní hlučné produkce mi působí nevolnost.